TEXTY         

 

 autor textů: Jiří Svítek

 

Zpovědnice

V mobilu pročítám si došlou esemesku
Z reklamní agentury bezdrátový přenos
Říká že otvírají zpovědnice v Tescu
Prostředí příjemné a nonstop otevřeno

Ráno si musím přivstat prý tam bude nával
Výhodná nabídka sem vlnu lidí zvedne
Pánem je zákazník tak obchod šanci dává
Koupit si dvě zpovědi za cenu jen jedné

Rec:
Vážení zákazníci
V sektoru módních doplňků probíhá výprodej elegantních dámských taštiček za pouhých 698 korun
Těšíme se na vaši návštěvu a upozorňujeme, že pokladna číslo 99 je zcela volná pro vaše nákupy

Manager pro charitu a duchovní služby
Má modrou košili a v kapse vysílačku
Každému zodpovědně splní jeho tužby
Ochotně do vozíku smění pětikačku

A tak si po nákupu spotřebního zboží
Výtečných saponátů které všechno smyjí
Za babku koupím také čisté slovo Boží
A pak si za příplatek dojdu pro hostii

Rec:
Vážení zákazníci
V sektoru domácích potřeb pořídíte praktickou dózu na svačinu za pouhých 160 korun
Těšíme se na vaši návštěvu a upozorňujeme, že pokladna číslo 99 je stále zcela volná pro vaše nákupy

Doba je náročná a svět se rychle točí
Všechno se zmenšuje a z dálky bijí zvony
Které nám ohlašují galaktický zločin
Že Vesmír zkolaboval do nákupní zóny

Vesmír nám zkolaboval do nákupní zóny

 

Ježibaba

Před chaloupkou sedí žába
Je už stará je už chabá
A v chaloupce žvejká švába
Ježibaba Ježibaba

Za kamnama kocour přede
Nic ho z míry nevyvede
Ani když se vodkou sjede
Ježidědek Ježidědek

Na podlaze spousty bláta
A v něm žrádlo pro koťata
Do práce tím blátem chvátá
Ježimáma i Ježitáta

Ježí se mi chlupy v pleti
z toho brajglu z toho smetí
V tom proletí na koštěti
Ježiděti Ježiděti

U Vltavy v malém domku vedle Karlína
Spokojeně žije velká Ježirodina

 

Nejede výtah

Ve druhém suterénu je stále šero
Přes hukot větráků tu není slyšet slovo
Hledáme vhodnou píseň nevíme kterou
Na dveřích od výtahu nápis mimo provoz

Ve druhém suterénu špatně se dýchá
Pohledem na schodiště nohy zabolí
Nahoře na terase sláva a pýcha
Vtělené do humrů a sladkých kremrolí

Rf:
Když lampa svítá
Hmyz kolem lítá
Světlo mu skýtá
Vznešenost chrámu
Svatého Víta

Vládne tu skrytá
Solidarita
K těm co do žita
Do světa flámů
Nejede výtah

Ve druhém suterénu už jsme jak doma
Stále však doufáme že přijdou stěhováci
Mezitím popíjíme do bezvědoma
Protože pouze čekat se prý nevyplácí

Ve druhém suterénu napětí sílí
Každý tu má v tom druhém svého psychiatra
Snad jednou všichni spolu v příhodné chvíli
Svezem se alespoň do devátého patra

Rf:
Když lampa svítá
Hmyz kolem lítá
Světlo mu skýtá
Vznešenost chrámu
Svatého Víta

Vládne tu skrytá
Solidarita
K těm co do žita
Do světa flámů
Nejede výtah

 

Na houbách

Když jsem ještě byla na houbách
Kdekdo už si dával smaženici
Nad kterou se pyšně vychloubal
A ukazoval že má pod čepicí

Když jsem ještě byla na houbách
Kdekdo si už doma sušil hřiby
Měl jich velká plata po troubách
A těšil se u nich na mé chyby

Když jsem ještě byla na houbách
Sbírala jsem krásné křemenáče
S plným košem člověk nehloubá
O tom jestli někde někdo pláče

Když jsem ještě byla na houbách
Neměla jsem žádné nepřátele
Nikdo do mých citů nedloubal
Na houbách mi bylo zkrátka skvěle

 

Namaluj

Až mi světlo od měsíce
Spadne do pokoje
Namaluj mi slunečnice
Čisté jako synagoga
Nebudou jak od van Gogha
Ale budou moje

Až mě bude tlačit bota
A předběhnou mě mladší
Namaluj mi pierota
Jak na zámku smutně jásá
Nebude jak od Picassa
Ale budu ho mít radši

Až má pýchá uzná vinu
namaluj mi skromně
rybník celý od leknínů
prozářený koncem léta
nebude jak od Moneta
Ale bude pro mě

Až mé city v mojí duši
objeví noc temnou
maluj štětcem po Venuši
tvé prsty jsou pilné včely
Nejsi jako Botticelli
Ale jsi tu se mnou

 

Nahoře

(23.1.2008)

 

Moc ráda na kopci nahoře               

sleduji v huňatém svetru                  

Řeky co kličkují do moře                 

tisíce kilometrů                               

 

Stékají jak vrásky po tváři                

čas jak ta voda v nich plyne 

A my malí potulní rybáři                   

chceme ať nezahynem                    

 

V mysli si při čaji                            

buduji potají                        

Malý dům ve Velké Fatře                 

S rozkvetlou zahradou                     

Zasněnou náladou               

V garsonce v devátém patře 

 

Studený vítr tam nezebe

A přesto po zádech mrazí

Z toho že kousek je do nebe

Daleko od nesnází

 

Dívám se z vrcholku do dálky

jak obzor hranice boří

Domy jsou jen malé korálky

zapadlé do bramboří

 

Pokoj se rozhostí

A všechny starosti

Odjíždí na velké Tatře

Pryč dolů ze svahu

Dívám se na Prahu

Z garsonky v devátém patře

 

Nasněžilo

(leden 2008)

 

Když jsem ráno povytáhla žaluzie

Na okamžik zastavil se čas

Lucie co noci ještě neupije

Měla s Martinem sraz

 

On byl tichý ona zase prostořeká

Nežli jí po tváři pohladil

Bílý oheň rozhořel se do daleka

A špínu světa skryl

 

Líbali se na zahradě pod modřínem

Kabát měli draný z husích per

V každém nitru nenápadně tiše dříme

Nezbedný voyeur

 

Stála jsem tam zahalená šerosvitem

A když si vítr ustlal ve větvích

Do mé duše umazané blahobytem

Napadal čistý sníh

 

Podzimní

(listopad 2000/červenec 2007)

 

Ze stromů u nás v parku padá listí                

z kostela varhany hrají                                 

v korunách zpívaj vrabci sebejistí                  

vlaštovky odlétají     

a mně se zdálo, že mám křídla ptačí

a že jsem odlétla s nima

sedím si venku u nás na pavlači

je mi zima

 

Podzim se zhoupnul do své druhé půle

teplota míří stále více k nule

vše co se bálo zimy odletělo

Kdo zahřeje mi moje tělo?

Kdo zahřeje mi moje tělo?

 

Nad krajem příslib tuhé zimy visel

v polích se slétaly vrány

a malí kluci v čapkách vydali se

do parku na kaštany

a mně se zdálo, že jsem zimomřivá

že mě zmoh kašel a rýma

sedím si venku vítr stromy kývá

je mi zima

 

Ospalé září už se choulí k říjnu

čas nezastavíš ani na vteřinu

potoky pomrzly a zebou uši

Kdo zahřeje mi mojí duši?

Kdo zahřeje mi mojí duši?

 

Robinsonka

(25.4.2008)

 

Mraky se srazily, blesky tečou z nebe

Smutek jak těžký vzduch je větrem rozvířen

Studený večer se vplétá do mých žeber

Po dešti ve vlasech mi zůstal mokrý den

 

V myšlenkách cestuji po oběžné dráze

I když já sama jsem v křesle schoulená

Souhvězdí nade mnou jak sněhobílé saze

Skrz mraky padají na má ramena

 

Dřív než se vypravím lidojedí stezkou

Zamknutá pod kůží zbitá svobodou

Posílám po vlnách láhev s esemeskou

Mé srdce bije dál hoří pod vodou

 

Do ticha zpívám blues přiopilých zátek

Duši mám bezbrannou jako porcelán

Ve dveřích postává třináctého Pátek

za oknem burácí Tichý oceán

 

 

Spojnice
(červen 2009)


Jsem slabá jako Nagasaki
A ty silný jako Řím
V jehož hradbách pod oblaky
Snadno zahořím

Jsem svatá jako Jeruzalém
A ty smilný Amsterodam
V mém životě dokonalém
hříchy postrádám

Přes řeky přes hory přes doly
Brázdíme spojnice od města k městu
Po hlavních třídách i po poli
S noclehem v motorestu

Jsi volný jako Portoriko
A já přesná Ženeva
Průšvihy jdou na mé triko
Ať se nehněváš

Jsi chladný jako Novosibirsk
Já jsem horké Pompeje
Tobě vřelé slovo chybí
Moje zahřeje

Po souši ve vzduchu po moři
Brázdíme spojnice našimi těly
Srázy a vysoká pohoří
Nikdy nás nerozdělí

 

 

Tolikrát
(březen 2009)


Až měsíc po střechách vykreslí stíny
A tma u nás na patře zavelí spát
Zavřu se pod víčka spočítám viny
Jako už v životě tolikrát

Až hvězdy nad městem jak zrnka soli
Se světly neonů začnou se prát
Nechám ať posypou rány co bolí
Jako už v životě tolikrát

Až si mě do zimy zavolá Vesmír
Slibuju že už se nebudu bát
Smířený s osudem poletím věř mi
Jako už v životě tolikrát

 

 

Rybníky
(duben 2009)


Vody se po zimě zvedly a zčeřily
Vzaly si na věky co mohly jen vzít
Barevné obrázky které jsme zažili
I ty co stihli jsme nenakreslit

Marně jsme po nocích hledali viníky
Pokora s nadějí jsou dávno pryč
Zamkli jsme ložnice jak zima rybníky
A naschvál pod ledem ztratili klíč

Láska je potvora která si vybírá
Tajemná jak dáma s hranostajem
Buďto se před námi do skříně zavírá
Nebo si přenáší Himaláje

Vody se po zimě ze břehů vylily
Odnesly do moře všechna příště
I bílé labutě které tam hnízdily
Odlétly na jiná zimoviště

A tak si říkáme jen žádnou paniku
Všechno je v pořádku tak jak má být
Každý si plaveme ve vlastním rybníku
Ve kterém chceme se neutopit

Láska je ruleta z pražského casina
Kdo nemá štěstí v ní nevyhraje
V misce nám nechala jablíčka z Těšína
A šla si přenášet Himaláje

 

DOMŮ:  DEVATEPATRO.WZ.CZ

další texty i s komentáři lze dohledat na textové dílně

 

 

DOMŮ:  DEVATEPATRO.WZ.CZ